Juraj Jakubisko , Československo, Francie, 1969
Andrej, Marta a Yorick, hrdinové druhého filmu Juraje Jakubiska, dostali do vínku něco, co je spojuje s hippies. Společně se věnují veselé destrukci, jako zbraň proti drsné každodennosti používají humor a ruské šampaňské. Sdílejí lůžko v polozbořeném kostele, žijí mezi harampádím a andulkami a provolávají, že život je krásný. Milují se, hádají a opíjejí, protože jedinou možností, jak unést tento svět, je bláznovství. Do cesty jejich desperátskému karnevalovému průvodu se však postaví krutá realita. Ptáčkové, sirotci a blázni vycházejí ze stejného nekonformního proudu jako Sedmikrásky Věry Chytilové. Komunistická moc tato díla považovala za políček uštědřený dekadenty. Film byl natočen ve spěchu po ukončení Pražského jara. Řídí se poetikou přemíry, jako by si Juraj Jakubisko uvědomoval, že později už pro tvůrčí uvolněnost nebude prostor. Svižným surrealistickým proudem se nechali strhnout kameraman a tvůrci výpravy: snímky jsou zality cirkusovými barvami, hrdinové se utápějí v groteskních dekoracích a bláznivých nápadech režiséra. I po letech zůstávají Ptáčkové, sirotci a blázni aktuální politickou alegorií.
Mariusz Mikliński (Czechosłowacka Nowa Fala, Kino Nowe Horyzonty)
